Dělat sociokulturní antropologii znamená myslet, vidět a psát etnograficky. Myslet, vidět a psát etnograficky se lze učit jen vlastním zakoušením etnografického výzkumu. Pořádáme proto v rámci bakalářského studijního programu FHS UK Studium humanitní vzdělanosti již řadu let terénní praktika, v nichž se studujícím pokoušíme být na cestě k tomuto antropologickému umění průvodci.

Koncipujeme výuku tak, aby studující zakusili výzkumný proces etnografování jako celek: od hledání konkrétního tématu/terénu a odborného zázemí pro jeho uchopení přes vlastní tvorbu a analýzu dat až po jejich prezentaci formou seminární práce především v písemné podobě a spolu s tím i ve formě referátu na naší interní minikonferenci k předmětu. To vše je rámováno přednáškami o metodologii a zastřešujícím tématu/terénu a semináři nad vlastními výzkumnými projekty studujících.

Věnovali jsme se takto přes deset let prostřednictvím bleskové etnografie (ODKAZ) rurálnímu terénu v jihoslovenské vesnici. Před třemi roky jsme se rozhodli vyzkoušet pro změnu urbánní prostředí. Terén a téma pražských parků jsme v důsledku pandemických opatření v souvislosti s epidemií Covid-19 nakonec nečekaně zakusili primárně v online podobě a vyzkoušeli si prvky nejen online výuky, ale i digitální etnografie (ODKAZ). Zároveň se ovšem Fakulta humanitních studií přestěhovala do své nové budovy a my se nechali okouzlit prostředím, do něhož je zasazena. V akademickém roce 2021/22 jsme se proto rozhodli věnovat Praktikum k antropologickému terénnímu výzkumu právě prostorům, které fakultu obklopují, do nichž je zasazena, v nichž se uskutečňuje.

Navrhli jsme studujícím, aby se rozdělili do tříčlenných týmů a našli si v okolí fakulty drobný, sevřený terén, který vybízí k otázkám, k dalšímu zkoumání. Byli jsme sami překvapeni, kolik terénů/témat se vynořilo (viz dále KDE … O terénu). Ovšem podobně, jako je procesuální etnografie sama o sobě, je procesuální i její výuka. Předmět Praktikum k antropologickému terénnímu výzkumu je v každém akademickém roce unikátní tím, kdo a jak jej utváří. V rámci studijního programu Studium humanitní vzdělanosti nepředstavuje povinný ani páteřní předmět. Jde o kurz z široké nabídky předmětů našeho bakalářského studia. Plejáda terénů a témat se tedy postupně utvářela stejně, jako se postupně formovaly výzkumné týmy. To, co na této výstavě prezentujeme, představuje jen zlomek naší společné práce. Není to ani vyčerpávající přehlídka výzkumných záměrů našich studujících, ani přehlídka veškeré jejich práce. Ostatně, výstava ani nebyla záměrem výuky předmětu. Z výzkumných projektů jsme za účelem výstavy vybrali jen některé. A vybrané projekty jsme navíc přizpůsobili formátu výstavy, tj. razantně je zredukovali do „vystavovatelné“ polohy.

Kdo/co na výstavě chybí:

Michaela Horná, Natálie Phamová a Kristýna Semecká sledovaly Cesty odpadu, téma autorky zavedlo z venkovního prostoru do samotné budovy fakulty.

Dominika Syručková, Agáta Tůmová, Agnes Vránová a Barbora Vránová zachytily praxe otužilců ve Vltavě.

Veroniku Císařovou, Miriam Janáčkovou a Antonína Vávru zaujal prostor kolem klubu Cross.

Záměrem této výstavy je představit, jak může sociokulturní antropologie prostřednictvím etnografického výzkumu nechat nahlédnout samozřejmé jako nesamozřejmé a naopak. Chceme ukázat, že antropologický cit pro detail a teoretická imaginace, umožňující naslouchat terénu, může i zdánlivě banální prostory vyjevit jako mnohovrstevnaté krajiny naplněné živými i neživými aktéry, praxemi, vztahy, významy…

Na vlastním zpracování studentských projektů do podoby výstavy jsme se podíleli jak my jako vyučující (výběrem témat, jejich redukcí do formátu výstavy, úpravou textů, výběrem a v případě tématu Cyklostezka i tvorbou fotografií) a spolupracovníci projektu: Ivan Kanka (grafická úprava a webdesign) a František Drábek (tvorba některých a úprava všech fotografií, tisk posterů) ve spolupráci s Fujifoto.