Sociální produkce prostoru se odehrává bez ohledu na to, zda ji jako výzkumníci sledujeme či nikoliv. Aktéři nečekají, až je budeme jako sociální vědci pozorovat, ale jednoduše jednají. Naštěstí nemusíme vždy spoléhat jen na pozorování jednajících aktérů, ale můžeme se zaměřit i na pozůstatky jednání samotného. Artefakty, produkty lidské činnosti, tak mohou „hovořit“ za lidi. Co nám o lidech a jejich jednání řekly artefakty pod Trojským mostem?

Trójský most spojující oba břehy Vltavy byl uveden do provozu dne 4.10. 2014 a nahradil tak provizorní tramvajový most z roku 1981, kterému se kvůli hluku projíždějících tramvají přezdívalo “rámusák”. Jeho rozměry dosahují délky 262,1 metrů a šířky 36 metrů s celkovou výškou konstrukce 34 metrů. Pod mostem na břehu Vltavy vede cyklostezka, která je hojně využívána nejen cyklisty, ale i běžci, chodci, pejskaři a dalšími lidmi.

Na jedné straně pilíře se nachází štěrkový plácek, na kterém jsou rozestavěné velké kameny, které se dají využít jako lavičky. Právě kolem těchto kamenů lze nalézt řadu artefaktů, pozůstatků lidské činnosti. V garbologické perspektivě „není odpad nechtěná a zapomenutá část reality, ale naopak představuje zdroj informací o povaze sociálního života a umožňuje reflexi obývání světa rozličnými aktéry včetně jejich vzájemných vztahů“ (Sosna a Brunclíková 2015: 27). Proto jejich koncentrace naznačuje, že toto místo je hojně využíváno nad rámec pouhého průchodu prostorem pod mostem, spíše jako místo, kde se lidé setkávají.

Podle české legislativy je odpadem „každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu (Zákon č. 185/2001 Sb., §3, ods. 1)“ (Sosna a Brunclíková 2015: 6).

Sosna s Brunclíkovou odpad konceptualizují jako „materiální entity, které jsou znečištěné, ztratily své původní vlastnosti, vznikly jako vedlejší produkt výroby, nejsou již užívány nebo byly zakázány zákonem“ (Sosna – Brunclíková 2015: 6). Zdůrazňují tak procesuální charakter odpadu – odpad neexistuje ze své podstaty, ale odpadem se stává. Láhev od alkoholu nebyla vždy odpadem, stala se jí až odhozením po ztrátě svého původního obsahu.

Proces stávání se odpadem můžeme chápat jako součást obecnější kategorie biografie věcí (Appadurai 1988). Nicméně bylo by chybné chápat proces stávání se odpadem jako jednosměrnou trajektorii. Appadurai (2006: 15) upozorňuje na to, že „[d]nešní dar je zítřejší zboží. Včerejší zboží je zítřejší umění. Dnešní umění je zítřejší harampádí. A včerejší harampádí je zítřejší rodinná památka“. Koště, které se v jednom okamžiku své trajektorie stalo odpadem pohozeným na trávníku pod mostem, se opět mohlo stát nástrojem, když z pod mostu opět zmizelo.

Odpad je obvykle pro většinu lidí „neviditelný“. Upozorní na sebe v případě, pokud je nemístný, tedy vyskytuje se na nepatřičném místě (Sosna a Brunclíková 2015). Polštářek není odpadem, leží-li na místě, kam patří, tedy na posteli či gauči. Stačí ale, aby se ocitnul na trávníku pod Trojským mostem, tedy na místě, kam nepatří, a stává se z něj odpad. Teorie Mary Douglasové (2014) o rituální nečistotě jakožto narušení stávajícího řádu věcí poskytuje vhled i v případě odpadu.

Odpad přitom kromě procesuálního vykazuje také relační charakter. Co je odpadem pro jednoho, nemusí být odpadem pro druhého. A tak zatímco mostní pilíř polepený samolepkami může společnost chápat jako znečištěný, pro skejťáky, kteří pilíř mohou užívat jako U-rampu, jsou samolepky manifestací jejich subkulturní identity či formou privatizace veřejného prostoru.

Jakkoliv se nám věci mohou zdát samozřejmé a jednoznačné, antropologie nám ve formě garbologie nabízí perspektivu, v níž jsou artefakty vše, jen ne samozřejmé a jednoznačné. Přijetím jejich procesuálního a relačního charakteru si otevíráme cestu k porozumění významu věcí v životě člověka v různých fázích jejich biografií, včetně té, v níž se trvale či dočasně stávají odpadem. V jejím rámci nám pak mohou pomoci porozumět např. ustanovování míst setkávání, manifestaci identity či privatizaci veřejného prostoru.

• Bibliografie:
• • Appadurai, Arjun (ed.). 1988. The Social life of things: commodities in cultural perspective. Cambridge a New York: Cambridge University Press.
• • Appadurai, Arjun. 2006. The Thing Itself. Public Culture 18 (1): 15–22.
• • Brunclíková, Lenka a Sosna, Daniel. 2012. Garbologie: zrcadlo konzumní společnosti. Antropowebzin 3: 131–140.
• • Douglas, Mary. 2014. Čistota a nebezpečí. Analýza konceptu znečištění a tabu. Praha: Malvern.
• • Sosna, Daniel a Brunclíková, Lenka. 2015. Odpad pohledem společenských věd: metodická příručka. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.